I Heart Sharks chladnou berlínskou noc moc nerozehřáli (reportáž & fotky)

Post-popová čtyřčlenná formace z Berlína odjela začátkem roku mini turné k listopadové desce Hideaway. Byla jsem se na kapelu podívat právě v Berlíně, na poslední zastávce Hideaway turné a níže si můžete přečíst jaké dojmy jsem si z tohoto koncertu odnesla.


Prvně bych ráda podotkla, že kapelu sleduji již od alba Anthems a letos se mi konečně podařilo zajistit lístek, let a ochutnat oblíbené žraloky live. Již od začátku ale na mě všechno působilo, jako bych byla pozvaná na středoškolské představení pro hrdé matky. Před velmi zajímavým klubem Bi Nuu, který je pěkně po berlínsku zabudován v U-Bahn stanici Schlesisches Tor, se deset minut před vpuštěním nacházela jedna pětičlenná skupinka čekajících fanoušků.

To se nezlepšilo ani hodinu po tom, kdy stále zbývalo 15 minut do začátku koncertu a kromě mě nikdo jiný v první, ba ani v jiné řadě za mnou, nestál. Všichni přítomní v klubu se měli více k baru, než-li k faktu, že první předskokan začíná za 15 minut svůj set. Na dojmu mi nepřidal ani fakt, že samotný frontman Žraloků, Pierre, se asi půl hodinu před začátek producíroval po klubu.

Na druhou stranu jsem si říkala, že právě tohle klidně může být na Žraločím koncertu standart, přeci jen jsem nešla na nějak extra známou, či velkou kapelu. První předskokanka, mladičká Kanaďanka Alice Merton si ke svým klávesám stoupla kolem osmé večer. Její srdceryvné balady ale publikum vůbec nezaujaly a naštěstí se asi po čtyřech písních sbalila. Žraloci měli na tohle turné ale velký budget, protože po Merton přišel druhý předskokan (celkem jich během turné Žraloci využili čtyři) – urban kapela Oriion. Tato trojčlenná sestava návštěvníky zaujala o mnohem více a rozhodně byli lepší předskokanskou volbou vzhledem k žraločímu hudebnímu stylu.

Kolem deváté se pak konečně na pódium vydali Simon, Craig, Martin a již tradičně za nima až Pierre. Setlist kapely se skládal z celkem 16 písní, o kterých víceméně rozhodli fanoušci v jednom příspěvku kapely na sociálních sítích. Obecně by tohle nebyl žádný problém, bohužel právě na tomto koncertě byl setlist velkým kamenem úrazu.

I Heart Sharks za celou dobu působení na hudební scéně vydali tři alba, kdy nejvíce feedbacku se jim dostalo právě na poslední dvě. Navíc, pokud jdete na turné pojmenovaném po poslední studiovce, tak jaksi očekáváte písně z tohoto alba. Publikum se dočkalo skladeb z Hideaway (Dle mého názoru se promarněnou šancí stala skladba The Water, kde si kapela klidně mohla pozvat Berlin-based Madeline Juno) a byla to převážně polovina setlistu, jenž ho tvořila. Nicméně v kontrastu se zbytkem setlistu, který se skládal převážně ze šest let starých písní, dvou třech z Anthems a nešťastné Back Home z EP Hey Kid – kdy právě Hey Kid, či Dancing on Your Own by zapadli do konceptu celého koncertu o mnoho lépe.

Nešťastné mi také přišlo poskládání těchto šestnácti skladeb, kdy Žraloci začali HideAway a Walls, které bych očekávala před nebo dokonce jako přídavek (jemiž se staly písně Lies a To Be Young). Pomineme-li ale tento setlist, pak celkově celý koncert dával dojem spíše párty, na které hraje neznámá kapela a publikum už je natolik opilé, že jim je to jedno a v podstatě tančí na cokoliv. Pierrův mikrofon byl totiž špatně ozvučen a po dobu celého koncertu (vyjma akustické Easy) mu nešlo rozumět žádné slovo a dokud Craig, jenž stál kousek ode mě, nevytáhl z kapsy poskládaný setlist, neměla jsem ponětí jaké písně kapela vůbec hraje. Co se soundchecku týče, bohužel pro Žraloky jsem měla srovnání s Oriion, kdy sice electro-popová trojice neměla bubeníka, za to disponovala basákem, kytaristou a zpěvákem, kterému bylo krásně rozumět každé slovo.

Abych ale čtveřici pouze nevytýkala jejich zvláštně postavený setlist a špatně ozvučené nástroje a mikrofony – bylo vidět, že minimálně první řada se perfektně bavila. Za dva největší highlighty večera se dají označit crowdsurfing Simona zatímco hrál na kytaru a akustická Easy zazpívaná také v publiku. Pierre sice mezi písněmi moc historek (resp. žádnou) nesdílel a bohužel jsem si snad poprvé z koncertu odnesla dojem, že kapela je v tomto případě mnohem lepší sve studiu, než live .. Na druhou stranu stát možná více vzadu místo první řady a nestarat se tolik o setlist a celkový dojem, koncert by mě možná i bavil.

Od Žraloků si asi dám nějaký ten pátek oraz, alespoň co se koncertů týče, pokud na ně ale někde narazíte a nebudete mít zrovna nic jiného na práci, pak si stoupněte někam dozadu a nechte se unést příjemným echt berlínským post-popem.

Venue: Bi Nuu, Berlin, 11. 2. 2017
Support: Alice Merton, Oriion
Setlist: Hideaway, Walls, Summer, The Water, Lost Forever, Wolves, Back Home, My Arms, Suburbia, Karaoke, Neuzeit, Meet me in the Nowhere, We Used to Talk, Easy, Lies, To Be Young

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *