Jennifer Rostock již tradičně předvedli zajímavou a energetickou show v berlínské C-Halle (reportáž a fotky)

Začátkem září loňského roku vydala stále známější a oblíbenější berlínská formace Jennifer Rostock své páté studiové album nesoucí název ‘Genau in diesem Ton’ (‘Přesně v tomto tónu.’) Ve stejném čase se kapela kolem výrazné a charismatické frontmanky Jennifer Weist vydala na krátké turné po malých klubech v rámci Německa a Švýcarska. Turné bylo během několika málo minut beznadějně vyprodáno, i přesto, že se první koncerty konaly ještě před oficiálním vydáním nové desky. Nejednalo se však o velké turné nesoucí název jejich nejnovějšího počinu, toto klasické halové turné si kapela pro své fanoušky šetřila na začátek roku 2017, po dobu jednoho měsíce – počínaje 26.1. koncertem v rakouském Grazu, a konče 25.2. v německém Rostocku, cestuje kapela napříč německy mluvícími zeměmi, aby svou pověstnou energickou smršť uspokojila každého fanouška, hlavně toho, na kterého se nedostalo v rámci podzimní mini tour. Report z již tradičná zastávky v berlínské Columbia Halle přinášíme i my:


Letošní tour nabízela celkem 17 zastávek, z nichž 14 vyprodaných. Kapela se nejen dostala do velkých hal, nicméně je dokáže již velmi rychle vyprodat. Pro první část turné předskakovali Rogers, pro druhou polovinu, jejíž součástí byl i koncert v Berlíně oslovili kapelu Jupiter Jones, již s novým frontmanem Svenem Lauerem. Jupiter Jones ještě v původním složení již jednou kapele hostovali, a to u příležitosti natáčení Live DVD – Live in Berlin, kde část kapely hostovala v písni Insekten im Eis. Jupiter Jones pro mě však bohužel v novém složení byli nepatrným zklamáním, jako by společně s původním frontmanem Nicholasem, který kapelu opustil z osobních a zdravotních důvodů, odešel i kousek duše a charisma, kterým ex-frontman oplýval výrazněji než jeho následovník. Publikum si na svou stranu získali pouze jednou, a to starším hitem Still. Jejich vystoupení však rozhodně nebylo žádným propadákem, neboť to, co se musí fanouškům Jennifer Rostock nechat je to, že jsou vždy k předskokanům svých oblíbenců velmi vstřícní.

Jupiter Jones začínali prvním songem krátce po osmé hodině večerní ve vyprodané, téměř až k prasknutí nacpané Columbia Halle, hlavní hvězdy večera přišly na stage pak o hodinu o později, po deváté hodině. Kdo pravidelně sleduje sociální sítě, na kterých je kapela výrazně aktivní, tomu určitě neuteklo, že kytarista Alex bude na této tour opět zastoupen přítelem, technikem a zároveň miláčkem kapely Elmarem Weylandem, který je mimo jiné i velmi dobrým muzikantem (zákulisní informace – Alex Voigt se nedávno stal poprvé otcem, tudíž si chce co nejvíce užívat svého nového potomka). Zastoupení Alexe v podobě Elmara však nepředstavuje žádný problém, je vidět, že s kapelou strávil mnoho času, a ten, kdo není skalním fanouškem kapely by možná ani nepoznal, že ten kytarista, co stojí na pódiu, vlastně není kytaristou z povolání a reálným členem kapely.

Okamžitě po zaznění prvních tónů a za skandování fanoušků, kteří značně pookřáli, přišlo na řadu asi to nejlepší a nejzajímavější intro, které jsem od této kapely kdy viděla. Vlastně jsem si v ten moment uvědomila, jakou neskutečnou profesionalitu kapela dostává, a že se neustálé zdražování vstupenek na jejich koncerty zrcadlí né jen na velikosti prostoru, ve kterém hrají, nicméně i na technické úrovni a propracování konceptu celého večera. Intro bych popsala asi jako ‘hru se stíny’ za velkým plátnem, kde byla vidět pouze silueta frontmanky Jennifer.

Kapela zahrála celkem 18 skladeb, ať již nových, nebo starších. Napříč všemi alby. Celá jejich show odstartovala písní z nejnovějšího alba nazvanou Baukräne, po ní následovala velmi oblíbená K.B.A.G. (Kein Bock aber Gästeliste), která zaručeně vždy dostane všechny přítomné do varu. A dále se stále jelo na rychlé notě, starou, ale stále dobrou ‘vypalovačku’ Kopf oder Zahl ocení všichni, jak dlouholetí fanoušci, tak mladší generace. Součástí setlistu byly také písně, které kapela již celkem dlouho živě nehrála, a to například elektronická popová Mein Mikrofon, nebo balada Irgendwo Anders z druhého studiového alba, kterou jsem po dlouhé době mimořádně ocenila, navíc ji kapela zahrála v komorním unplugged provedení, pokud se ještě v tři a půl tisícovém davu dá mluvit o komorním provedením. Ano, 3500 Berlíňanů a dalších fanoušků se postaralo o to, že Jennifer Rostock vyprodali berlínskou Columbia Halle i napočtvrté. Za což domácímu publiku poděkovali, a připomněli, že je letos ještě jedna show na rodné hroudě čeká, a to začátkem září v rámci hudebního festivalu Deutsch Poeten, kde dostali roli headlinera celého festivalu.

Na koncertě jsme se dočkali také již téměř stálého hosta Nica Bronsona (frontmana kapely War from a Harlots Mouth), který hostoval již ve dvou písních – Es war nicht alles schlecht a Kaleidoskop, které byly také obě součástí playlistu. Z nových skladeb dále zazněly: ironická Irgendwas ist immer, I love you but I’ve chosen Dispo, která nese sice anglický název, nicméně celý text je v rodné němčině, v refrénu Jennifer ukazuje další výraznou polohu svého hlasu, kterou je growling. Tato poloha sedí Jennifer mnohem více, než když rapuje, například jako v písni Ein Schmerz und eine Kehle. Další novou peckou byla také Nieder machen Leute, která je kritikou věčných kritiků kapely, od jejich hudby počínaje, konče až u jejich vzhledu, hlavně tedy u vzhledu výrazné Jennifer, která mnohým nedá spát. Jediná balada na novém albu, kterou je Deiche, nechala fanoušky oddychnout a vychutnat si neskutečně procítěný a precizní zpěv třicetileté Jennifer Weist. Kromě klasického velkého pódia nechala kapela doprostřed davu kolem zvukaře umístit ještě jedno malé pódium, které hostovalo mini akustický set, kde kromě již zmiňované Irgendwo anders zazněla také další balada Jenga, což byl asi nejemotivnější zážitek celého koncertu, a všem letitým fanouškům připomněl moment ze začátku roku 2013, kde ve stejné hale požádal klávesák Joe Walter svého dlouholetého přítele před zraky všech o ruku. V ten večer nezůstalo jedno oko suché, a tak tomu bylo i v případě písně Jenga, kterou Jennifer napsala pro svého ex přítele, který byl ten večer také mezi diváky. Neproběhlo sice požádání o ruku, nicméně se vždy silná a nevázaná Jennifer svému bývalému příteli před zraky všech vyznala k tomu, že i přes to, že spolu již nejsou, že si cení jejich přátelství, že je stále jeden z nejdůležitějších lidí v jejím životě, a že doufá, že ať se stane cokoli, oni zůstanou přáteli navždy. Sama Jennifer se při svém řeči rozplakala, a to už celá Columbia Halle tahala kapesníčky. Píseň byla o to emotivnější a procítěnější. První část koncertu byla uzavřena pop-rockovou Wir waren hier, při níž skákala celá hala.

Po bouřlivých ovacích přišel první přídavek. Další peckou z nové desky byla Wir sind nicht von hier, která si bere do pusy současnou situaci v Evropě, imigrační vlnu a postoj společnosti k uprchlíkům. Někomu se to nemusí líbit, když se kapela politizuje, o Jennifer Rostock je to však známé, že věci, které jim leží na srdci vyjadřují mnohdy ve svých textech. Jednu z nejoblíbenějších písní, baladu Schlaflos si Jennifer zazpívala jako duet s frontmanem předkapely Jupiter Jones. Frontman Sven mě v této písně velmi mile překvapil. Asi nejvýraznější skladbu posledního alba, a možná nejvýraznější skladbu v historii kapely vůbec – Hengstin, si Jennifer Rostock nechali až na úplný závěr koncertu. Část skladby Jennifer odtančila a odzpívala znovu na malém provizorním pódiu mezi fanoušky, druhou část písně pak klasicky na velkém pódiu vepředu. Po tomto koncertu plném energie nikdo nemohl pochybovat o tom, že si kapela zaslouží vyprodané haly, skvělou prodejnost svých alb, a že přes všechnu kontroverzi je Jennifer Weist tou skutečnou Hengstin.

Venue: Columbia Halle, Berlin
Support: Jupiter Jones
Setlist: Baukräne, K.B.A.G., Kopf oder Zahl, Mein Mikrofon, Irgendwas ist immer, Kaleidoskop, Irgendwo anders, Jenga, I love you, but I´ve chosen Dispo, Neider machen Leute, Feuer, Ein Schmerz und eine Kehle, Deiche, Wir waren hier, Wir sind alle nicht von hier, Schlaflos, Es war nicht alles schlecht, Hengstin

Tato reportáž byla sepsána jednou z naších občasných přispěvovatelek, Veronikou, která také poskytla několik fotek (focené na mobil).

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on TumblrShare on LinkedInShare on Google+Share on VKPin on PinterestBuffer this pageShare on RedditPrint this pageEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *